| Středa 20.května 2009 | |
|---|
Jak jsem seznámil Streama se svodidly
| Určitě si vzpomenete na moje nadšení, když jsem na začátku letošního února zde na webu hrdě hlásil, že jsem koupil Streama a opět se tak vracím ke značce Honda. Radost ze skvělého auta mi ale nezůstala dlouho a už došlo na to, čeho jsem se rozhodně nechtěl dočkat. V sobotu 16.5., bylo deštivé ráno, poslední den školy v tomto semestru, celý nedočkavý jsem vstával už kolem šesté, přestože školu mám až od půl deváté. V klidu jsem se nasnídal, políbil manželku i její bříško, kde roste naše dcera, a vybaven pokynem "hlavně jeď opatrně" jsem se vydal z Kladna na Jarov, kde mám školu. Do práce každý den jezdím autem a každý den jezdím stejnou trasu - Kladno - rychlostní silnice R7, pak Zličín, Stodůlky, Jinonice a Smíchov. Proto jsem se rozhodl, že do školy pro změnu pojedu "starou trasou", kterou jsem jezdil před otevřením úseku R6 z Hostivice do Pavlova, tedy okolo Buštěhradu, Lidic a pak po R7 okolo letiště a pak do Dejvic atd. Hned za nájezdem na R7 byla nehoda, říkal jsem si jaká smůla v takovém dešti a na druhou stranu se i smál, co je to za blbce a netušil, že stejným blbcem se za pár minut stanu i já. V klidu jsem projel až ke sjezdu na Evropskou ulici u starého letiště, kam jsem vjel rychlosti někde mezi 60-70km/h. Hned v první třetině zatáčky jsem cítil, že něco není v pořádku. Co není v pořádku jsem si však uvědomil pozdě. Lehký a dlouhý zadek mého Streama, vědom si fyzikálních zákonů, začal předbíhat. Kontra volantem a přidání plynu už mi nepomohlo a nezadržitelně jsem se ve smyku předkem sunul k vnitřním svodidlům. Ozvala se tupá rána, auto poskočilo a setrvačností se ještě stále otáčelo. Když se otočilo o 270°, a zadek auta se přiblížil ke svodidlům, ozvala se druhá rána. Z předku auta odpadlo pár věcí a rozletěly se po silnici. Motor zhasnul a já zůstal zadkem kolmo ve svodilech a předkem přímo do jízdního pruhu. V prním okamžiku mě napadlo, že bych tu ránu býval čekal větší, a že čert vezmi auto, hlavně že jsem v pořádku a hlavně, že se mnou nejela těhotná manželka. Jenže na přemýšlení nebyl čas, protože jsem byl v zatáčce, kde mě z rychlostní silnice nebylo vidět. Hned první řidič, který jel za mnou zastavil a ptal se jestli jsem OK. To už jsem byl z auta venku, ukazoval jsem mu zdvihnutým palcem, že jsem OK a děkoval mu, že se vůbec zastavil. Rychle jsem posbíral dva tři kusy přední masky odpadnuté na silnici, hodil je do auta, naskočil a snažil se co nejrychleji odtamtud odjet, než do mě někdo vletí. Mezi tím projely dve tři auta a jen tak tak se vyhýbaly. Motor naštěstí naskočil napoprvé. Opartně jsem se otočil a odjel. Celé to netrvalo více než 30 vteřin. Přitom jsem si nadával do blbců a vzpoměl jsem si na Kinga, kterak mi v příspěvku na můj první blog o Streamu předával svoje dojmy a upozorňoval mě, že Streamu "ujíždí zadek". No, zvyklý z malého Swifta, jsem to dokonale podcenil.
Zastavil jsem až u školy na Jarově a teprve tam jsem začal zkoumat, co jsem vlastně na autě rozbil. Vepředu to bylo horší, protože tam šel první náraz - maska chladiče byla na několik kusů a válela se na zadních sedadlech, nárazník byl celý, ale poškrábaný a vytržený na pár místech z úchytů, chladič malinko prohnutý, kapota promáčklá a poškrábaná,a ni jsem ji neotvíral, pravé světlo utržené. A co vzadu? Roh pod zadní levou svítilnou promáčknutý, zadní nárazník odřený a vytržený a v něm zabudovaná zadní mlhovka prasklá. Navíc, zmáčknutý roh zasáhl i páté dveře, které nejdou otevírat.
Naštěstí auto zůstalo plně pojízdné. A navíc jsem při koupi uzavřel i havarijní pojistku, takže to snad bude OK. Teď čekám na technika z pojišťovny a pak s autem musím do servsiu - jak jinak než značkového.
A aby té smůly o víkendu nebylo málo, následující den, jsem si chtěl jít vyčistit hlavu projížďkou na kole. Manželka mě opět vyprovodila poznámkou, ať alespoň na kole na sebe dávám pozor a z našeho očekávaného dítěte neudělámk pohrobka. Hned 150m za domem jsem zastavil na křižovatce, vyndal pravou nohu z klipsny a zcela neočekávaně jsem spadnul na stranu levou, přičemž levou nohu jsem z klipsny vyndat nestačil, zato jsem si ji nějak divně ukroutil. Muselo to asi vypadat dost směšně, protože jsem tam padnul jak pytel brambor. Nasedl jsem zpět na kolo a za doprovodu spostých nadávek na svou hlavu jsem ujel ještě cca. 25km. Cestou jsem dvakrát stavěl na občerstvení a už tam se mi špatně chodilo. Poslední dva tři kilometry už jsem jel vyloženě s bolestnou grimasou ve tváři a po příjezdu domů už jsem nemohl chodit vůbec. Nohu jsem stáhnul a chladil, nicméně bolestí jsem stejně nemohl celou noc spát. Následující den ráno chudák manželka musela vzít svého nabouraného manžela nabouraným autem do nemocnice. Orthoped se jen chápavě usmíval, protože se mu něco podobného na kole prý také párkrát stalo. Naštěstí se jednalo jen o vymknuté hlezno, takže do sádry to nemuselo. Nicméně až do chvíle, kdy píšu tenhle blog (třetí den) musím chodit o berlích. Podle doktora to tak bude minimálně jeden až dva týdny.
Tak tohle byl můj smolný víkend. Doufám, že noha i Stream budou brzy v pořádku.
Moje poučení pro příště: odmontovat klipsny, vjíždět opatrněji do zatáček a hlavně zakázat manželce, aby mi něco říkala při loučení ...
|
|
| |
Výběr zápisků hondaře
|
|---|
Rok: 2008 ()
, 2009 (3)
, 2010 ()
, 2011 ()
, 2012 ()
,
leden (0),
únor (2), březen (0),
duben (0),
květen (1), červen (0),
červenec (0),
srpen (0),
září (0),
říjen (0),
listopad (0),
prosinec (0),
|
|
