„No teda musim říct, že jsem od Civica čekala víc.“ S těmito slovy mi vracela klíč od nového CV 5D Rita, otočila se na podpatku a odkráčela ven ze dveří vstříc víkendu. No nazdar… To mě tedy před začátkem týdne s novým 5d moc radost neudělalo. Zároveň mě to ale donutilo přemýšlet o tom, co se vlastně od tohoto auta očekává. Klínovitá karoserie Civicu 5D se tváří jako třídveřová, má zajímavě tvarované přední a zadní světlomety, agresivně lomené nárazníky, spoiler uprostřed zadního okna, kovové víčko palivové nádrže, trojúhelníkové mlhovky, koncovky výfuku i blikače v zrcátkách. Celek působí velmi moderně , čímž si získá spoustu obdivovatelů, na druhou stranu ale může vzbudit dojem, že to snad ani nemůže být normální auto. A v tom může mít trochu problém, očekávání mohou být tím pádem poněkud přemrštěná, což mi ostatně později Rita potvrdila, když svůj výrok uváděla na pravou míru, je to přece jen obyčejný masový pětidveřák...

Já se při pohledu na něj zamiloval, a ještě větší dojem na mě udělal interiér. Honda se uspořádáním pracoviště řidiče inspirovala u roadsteru Honda S2000 (což je moje krevní skupina), skloubila ho se stylem podsvícení luxusního legendu a to vše zakomponovala do palubní desky velmi futuristických tvarů. Jistě, s umístěním všech ovladačů a displejů se musíte nejprve seznámit a zvyknout si na něj. Ale to, co může na první pohled působit jako chaos, je velmi přehledné a pěkně po ruce. Přímo před očima mám jako u S2000 digitální rychloměr, stupnice po stranách ukazující míru ekonomické jízdy a blížící se maximální otáčky. Známý roadster připomíná i rozmístění ovladačů ventilace a topení kolem malinkého tříramenného volantu s příjemně svislým sklonem, který patří k těm nejlepším sériovým kouskům, jaké jsem kdy držel v ruce. Za design, provedení a funkčnost ovladačů ventilace by se nemusely stydět ani ty nejluxusnější modely prestižních značek a pochvalu zaslouží i ostatní materiály uvnitř. Ve středu otáčkoměru se nachází displej palubního systému, vpravo od rychloměru zase rozměrný displej audiosoupravy a ventilace.  Jediné, co by snad mohlo řidiči uvnitř vadit, je omezený výhled vzad, způsobeným rozdělením zadního skla spoilerem a masivním C sloupkem. Mě to nevadilo, pro informaci, zda za mnou někdo jede nebo ne výhled postačuje a vnější zrcátka jsou velká až dost, zadní okno se díky dobré aerodynamice nešpiní, takže ho nemusí hyzdit stěrač. Sedadla jsou usazena nízko a mají dobré boční vedení, pozice se za dvouose nastavitelným volantem hledá snadno a velmi dobrá je nabídka prostoru ve všech směrech. Pokud jste menšího vzrůstu a rádi sedíte co nejníž, může vám věnec volantu zakrývat část rychloměru, případně otáčkoměru, v tom případě budete muset z požadavků na nízký posaz slevit. Doslova nadbytek prostoru je i pro kolena vzadu, nastupování je sice kvůli úzkým dveřím méně pohodlné než bývá obvyklé, potěší ale velký úhel otevírání dveří. S čím nic neuděláte, je místo pro hlavu, osoby s výškou přes 180 cm už budou v kontaktu s čalouněním stropu. Malá zadní boční okna moc světla dozadu nepustí, to je daň za vizáž kupé, Civic ale nabídne náplast v podobě kufru o objemu 415 l. Ten se dá zvětšit sklopením zadních sedadel, čímž vznikne rovná plocha, sedáky ve druhé řadě však lze i samostatně zvednout a vytvořit další nákladový prostor pro převoz vyšších předmětů. Stejně jako u Jazzu můžete ještě nějakou tu tašku uložit pod zadní sedáky a docela dost místa zbývá v případě potřeby i okolo rezervy.

Interiér je tak zajímavý, že by se o něm dala napsat kniha , Civic ale svým dynamickým vzhledem slibuje zejména nevšední zážitky z jízdy. Dokáže však takový příslib také splnit? Musím se přiznat, že jsem už dlouho neusedal za volant s takovými obavami, jako nyní. Některé první reakce v médiích totiž nevyzněly na adresu nového CV zrovna pozitivně a úporné diskuze se vedly i zde na HC. Jistě, už jsem s ním jel, ale jen velmi krátce a na neznámých silnicích. Je tedy opravdu podvozkově slabý kvůli nahrazení zadních lichoběžníků vlečenými rameny?

Startování motoru je malý rituál , na který od prvního svezení s S2000 rád vzpomínám. Do klasického otvoru zastrčíte klasický klíč a otočíte do druhé polohy. Pak tlačítkem vlevo od volantu probudíte zážehový čtyřválec 1.8 i-VTEC. Někoho to obtěžuje, jiný to považuje za snahu za každou cenu zaujmout, pro mě to je příjemná nostalgie a vzpomínka na S2000. Motor papírovými hodnotami leze do zelí jak konkurenčním šestnáctistovkám, tak dvoulitrům. Těm prvním spotřebou, těm druhým výkonem 103 kW. Laděné výfuky v nízkých otáčkách tlumeně, ale sympaticky brumlají, jednotka samotná je až do 4000 otáček dobře odhlučněná, po překročení této hranice se zvuková kulisa změní na příjemně sportovní. Motor reaguje na sešlápnutí plynu bez protestů již od 2000 otáček, do 4000 to ale žádný dravec není a pružnost je v tomto spektru jen průměrná, připomíná spíš nejlepší šestnáctistovky než dvoulitry. Něco jiného se však děje v rozmezí 4000-6900 otáček, tehdy se dostane do proslulé hondaformy a stočtyřicetikoňové stádečko výborně akceleruje. Očekával snad někdo něco jiného? :-). Když jsem využíval bezezbytku toho, co motor nabízel, spotřeba se blížila desetilitrové hranici, už to je u podobně výkonných motorů dobrá hodnota, ještě větší překvapení ale přichystal sice svižný, ale plynulý jízdní styl rychlostmi lehce nad povolenými limity, to si Civic řekl pouze o 7 litrů. A známý „ecoracer“ :-) JardaBar se při klidném jízdním stylu v rámci rychlostních limitů dostal dokonce na 5,4 l! Civic je vybaven šestistupňovou manuální převodovkou, která má sympaticky krátké dráhy. U minulé generace byla sice o něco přesnější, tahle nová je však stále dostatečně exaktní, navíc umožňuje při sportovním stylu řazení velmi rychlou změnu kvaltů, protože klade v oblasti neutrálu jen velmi malý odpor. Má lehké vůle v kulise, ale na funkčnost to nemá žádný negativní vliv.

A je to tady – ožehavé téma jízdních vlastností … Civic byl obutý do zimních 17“ pneumatik Michelin Alpin, které mohly zjištěné skutečnosti zkreslit, definitivně jisto budeme mít v dubnu, kdy dostaneme tento vůz na letních pneumatikách. Takže…
Nejprve k řízení. To má Civic velmi přesné a citlivé, rozhodně jedno z nejlepších v nižší střední třídě, má to ale jeden háček. Od řidiče vyžaduje jisté ruce, již při sebemenším pohybu volantu auto spontánně reaguje, má totiž velmi strmý převod, mezi krajními polohami je pouze 2,25 otáčky, což může většinu hondařů zvyklých ve většině případů na 2,9 otáčky a více zpočátku zaskočit. Jakmile si na to ale zvyknete, stanou se z vás „závisláci“ a už nebudete chtít nic jiného, než takhle strmé řízení. Posilovač je elektrický, takže zapomeňte na zpětnou vazbu od kol, něco takového se bohužel ve 21. století nenosí u žádného výrobce a Civic není výjimkou. Musíte se tedy řídit pouze signály od podvozku. Těch by mohlo být i o něco víc, měkké pružiny jich poměrně dost pohltí.

Čím déle jsem s Civicem jezdil, tím více jsem si uvědomoval, proč se objevily tak protichůdné názory na jízdní vlastnosti. Abyste byli rychlí, musíte nejprve pochopit naladění podvozku, jeho signály a reakce (což se patrně v řadě případů nestalo, vliv na to mělo i to, že se spousta novinářů v ČR seznámila pouze v krátkosti a poměrně hekticky (jako my) a nebyl čas jít do hloubky). Jistě, to obecně platí u každého auta, ale Civic patří k těm, která se chovají tím lépe, čím rychleji jedete. Paradoxně nejhorší je s Civicem pomalá jízda. Tlumiče jsou naladěné dost tvrdě takže cítíte každý výtluk, každou nerovnost a jízda je docela rozskákaná. Trochu v rozporu s tlumiči jsou pružiny, které jsou naopak měkčí než by bylo vhodné, takže se Civic v zatáčkách trochu víc naklání a náklon je náhlý, nikoli postupný. Výsledkem toho je, že  podvozek překvapivě komfortně „žehlí“ plynulé nerovnosti, na krátkých ale posádku důkladně vytřese, v prudkých zatáčkách dochází v nízkých rychlostech k odlehčení vnitřního předního kola (což ale dělá většina předokolek) a při náhlých pohybech volantu dojde k nervóznímu rozkývání karoserie, což může v někom vzbudit dojem nejistého podvozku, přestože ten je stále "přilepen" k silnici. Jak už jsem předeslal, změnu pocítíte v okamžiku, kdy zrychlíte. Odhalíte, že má Civic díky většímu záklonu rejdového čepu obrovskou chuť vrhat se do zatáček. V nájezdech do nich se v první chvíli může někomu zdát kvůli reakcím karoserie poněkud rozpačitý, navíc v ten samý okamžik neposkytuje moc informací o tom, co dělají přední kola a tváří se nedotáčivě. Ale to platí pouze do chvíle, než do zatáčky „zaklekne“. Karoserie má od té chvíle neměnný náklon a náhle začnete podvozek opravdu cítit. Vnímáte, jak se kola doslova lepí k asfaltu a libovolný oblouk vystřihne opravdu vysokou rychlostí, o níž svědčí i výrazné boční přetížení, a s jistotou, kterou byste po prvních metrech určitě nečekali. Nerovnosti v zatáčce auto nezaskočí, kola jsou stále v kontaktu se silnicí, a to u OBOU náprav. V okamžiku, kdy ucítíte v podvozku náznak nedotáčivosti, stačí stejně jako u většiny čtyřkolek pouze pootočit volantem a Civic pokračuje v ostrém tempu dál požadovaným směrem, můžete si nezřídka dokonce dovolit ještě přidat plyn, skutečný nedotáčivý smyk nastupuje až při opravdu divokém jízdním stylu vesměs rychlostmi, o kterých se na veřejnosti nesluší mluvit. Jakmile se s autem sžijete, budete se při jízdě opravdu výborně bavit, tím spíš, že vám budou pomáhat brzdy, jejichž účinnost nemá daleko ke sportovním hot-hatchům, jejich sešlápnutí v zatáčce navíc vůz nevyvede z klidu, což svědčí o velmi dobré stabilitě zadních vlečených ramen. Tu potvrzuje také chování při ubrání plynu v zatáčce, ve většině případů záď vůbec nereaguje a při ostrém průjezdu dochází jen k mírnému vybočení (paradoxně menšímu, než u sportovního Focusu ST), které se velmi snadno koriguje. Diskuze ohledně kroku zpět v případě nahrazení lichoběžníků torzní příčkou jsou tedy spíše akademické, v reálu se vlečená ramena chovají velmi dobře (až na omezený komfort jízdy) a podvozek je opět lepší než u předchozí generace.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat standardně montovanému systému jízdní stability VSA . Ten je totiž nastaven velmi tolerantně, nechává řidiči dost prostoru na vlastní reakce, a pokud zasáhne, tak auto intenzivně nebrzdí, jak to bývá obvyklé, spíše ho pomáhá jemnými reakcemi udržovat v požadovaném směru.

Takže abych své poznatky v Civicu shrnul – má opravdu propracovaný a prostorný interiér, nízký posaz, dokonalý malý volant, skvělou řadicí páku, sedadla s dobrým bočním vedením, výkonný a úsporný motor, celkem přesné a velmi rychlé řazení, precizní a strmé řízení, účinné brzdy a velmi dobré jízdní vlastnosti, chování při jízdě si ale musíte nejprve nechat zažít, abyste je dokázali využít.
Vytknout mu lze pouze výhled vzad, místo pro hlavu vzadu, trochu méně přesné řazení než se dalo čekat, horší komfort jízdy a větší náklony v zatáčkách.
V případě pořízení CV 5D bych asi doporučil těm, kteří chtějí posunout jeho schopnosti na silnici ještě dál a vadí jim náklony karoserie, aby se poohlédli po sportovních pružinách, které už nyní nabízí třeba H&R. Jejich montáž na můj Civic 4D minulé generace, který i přes jistý podvozek náklony trpěl také, znamenala obrovské zlepšení chování při zanedbatelném zhoršení komfortu jízdy. Těm ostatním bude nepochybně dobře sloužit tak, jak je, a mohou mít dobrý pocit z toho, že mají doma sportovně laděné auto, které patří k naprosté špičce v současné nižší střední třídě, což o 5D minulé generace zrovna říci nedalo.

... už jsem zvědavý, jak se bude chovat na letních... :-)