První HC test doplněný fotografiemi jste si mohli přečíst
ZDE,
nyní se svými jízdními dojmy přichází náš hradecký dopisovatel Yenda
:-))
Leden, Hradec Králové, jasno, - 5 °C
Honda, Honda a ještě jednou Hondááá. Zapomeňte na fotky z prospektů a
časopisů. Realita je naprosto odlišná než papírové pojetí 2D. Design je prostě
fantastický, jednoduše bomba. Tohle auto budete milovat nebo nenávidět. Nic mezi
tím. Ať tak či tak, musíte uznat, že se nový Civic zcela vymyká všemu, co
lze na našich silnicích potkat a vzbudí pohledy všech, kteří s ním přijdou do
styku. A Já jsem alespoň krátkodobě tím šťastlivcem, který svírá klíček od
této „kosmické lodi“.
Futuristickou klikou otvírám dveře a nastupuji dovnitř. Se svými dvěma
metry nemám vůbec žádný problém. Dveře se otevírají v dostačeném úhlu, takže
nastupování je naprosto pohodlné a přirozené. Příjemně tuhé sedadlo řidiče se
skvělým bočním vedením je umístěno v optimální výšce, kterou lze samozřejmě
nastavit. Pozice za volantem se hledá velmi snadno. Nesedíte přímo na podlaze
jako u některých minulých Civiců, ale zároveň nejste stavěn do pozice řidiče
trucku. Palubovka je navržena takovým stylem, že máte pocit, že sedíte hodně
vzadu. Věnec volantu má skvělou tloušťku a průměr, jeho střed se mi však moc
nelíbil. Sportovní pedály, tlačítko startéru a další drobnosti evokují
vzpomínku na S2000. Celý interiér je pojat futuristicky. Myslíte, že bude nutné
trávit dlouhé noci studiem manuálu? Omyl! Jeho ergonomie je natolik dokonalá, že
vše je tam, kde to instinktivně očekáváte. Do vesmíru potřebujete spoustu
nezbytných věcí, ale ani zde není třeba mít obavy. Odkládacích prostor je
opravdu víc než dost a také schránka před spolujezdcem mě překvapila svým
objemem. Prostornost celého interiéru je fascinující, vpředu je dostatek
místa pro nohy, nad hlavou a v oblasti ramen. Beru za kliku a zkouším si sednout
dozadu. Zavírám oči a na chvilku se nechávám unést, je to NSX. Realita je však
neúprosná. Na zadním sedadle nemám problémy s místem pro nohy a to ani v
případě, když byla přední sedačka v krajní poloze. Faktem je, že pokud jsem si
opřel hlavu o opěrku tak jsem škrtal o strop – no prostě jsem moc narostl.
Přístup k zadním sedadlům a nastupování nečiní žádný problém, což se např. o
octavii říct nedá (s mojí postavou, aby zas nedošlo k nedorozumění). Jediné co
mi v interiéru vadilo, byla opěrka pro pravou ruku, ale asi bych si zvykl. :-)
Také by mi chvíli trvalo, než bych si byl 100% jistý s odhadem vnějších rozměrů
auta. Výhled vzad, zvlášť pro řidiče, kteří, nejsou zvyklí couvat na zevní
zrcátka bude asi dost limitující. Ale dost už statiky.
Otáčím klíčkem, který probouzí vesmírnou loď k životu. Engine start. Tohle
tlačítko aktivuje skutečný skvost mezi motory. Spojka jde zlehka. Civic.
Jednička a už se jede. Nejprve pěkně zlehka, venku je přeci jen pod nulou a
motor, který má najeto něco málo přes tisícovku kilometrů, je zapotřebí pořádně
prohřát. Cvak dvojka. Převodovka je skvělá. Řadící páka padne skvěle do ruky.
Jen ten Volvo styl, no nic. Vůle řazení jsou minimální a kulisa řazení
šestistupňové převodovky je naskládána pěkně natěsno a dráhy jsou krátké. Je to
druhé nejlepší řazení od Hondy s kterou jsem kdy jel – jasně, po S2000. Už, aby
jí ten trumf někdo sebral. Řízení má dosti strmý převod, strmější než
S2000. Někomu možná bude jeho strmost vadit, já jsem však byl nadšen. Je
na hony vzdálené tomu co je v VTi, Prelude V, ITR nebo CTR.
Motor je prohřátý a je načase vyzkoušet co nám japonští technici nadělili.
Šestka se mění v trojku, hladina decibelů stoupá, plyn míří k podlaze a výkon ke
svému maximu. Škoda, že ho před 7000 zastaví omezovač, trochu frustrující pro
ortodoxní vyznavače značky. Motor odevzdává svůj výkon naprosto plynulou formou
a pěkně táhne už od nízkých otáček, a to i na vyšší převodové stupně. Rozhodně
mu nechybí pružnost. A výkon? Troufám si tvrdit, že pro 90% řidičů už vůbec ne.
A je to SOHC!!! Wooow! Fascinující. To, jak jde do otáček, jak je sladěn s
převodovkou, jeho zvuk, kultivovanost a použitelnost v celém spektru otáček –
opravdu jsem nadšen. Vzpomínám na 1.5 VTEC-E a uvědomuji si, jak velký kus cesty
Honda od té doby urazila. Už se těším, až ho na jaře postavíme proti B16A.
Ano, opravdu to chceme udělat. Mám favorita, ale ještě raději počkám.
Rychlost je opravdu velmi relativní pojem. Řekl bych, že jedu tak 90 km/h. Z
omylu mě vyvádí pohled na digitální rychloměr (ten je dost daleko), kde se
tetelí číslice 140. Vzhledem k ujeté vzdálenosti nebylo možné posoudit údaje o
spotřebě. Ale dle mých zkušeností s Hondou lze očekávat, že budou odpovídat
údajům výrobce a Karel půjde ještě pod ně :-).
Ujel jsem s autem příliš málo kilometrů, abych posoudil všechny pro a proti
nové koncepce podvozku. Přesto mi přišlo, že i přes nízkoprofilové pneumatiky
rozměru 225/45/17 není jízda nijak zvlášť tvrdá. Podvozek dobře tlumí nerovnosti
a to jak příčné tak podélné (včetně zmrazků). Neshoduji se s názorem, že by
kvalita jízdy nějak trpěla v nízkých rychlostech. (Nebo je ITR fakt takový
kostitřas?) Při vyšších rychlostech v zatáčkách mi přišel vůz trochu nedotáčivý.
Jako celek je podvozek daleko pevnější a komunikativnější, než u posledního 3D
VTi nebo verze Sport 7. generace a i přes široké pneumatiky je odezva řízení na
vysoké úrovni. Rozhodně nejlepší z posledních třech generací Civicu. Ani Accord
s stejným rozměrem pneu nemá tak přesné řízení jako tento Civic. Brzdy se zadají
být silné a mají poměrně kontinunální nástup. Tuhost karoserie snese v porovnání
s minulými generacemi ta nejpřísnější kritéria a staví je do role outsiderů.
Vypadá to, jako by osmička byla jednu generaci ve svém vývoji přeskočila. Jak
již bylo řečeno výše. Jasno budeme mít až na jaře, kdy nového Civica podrobíme
na letištní ploše srovnávacímu testu s VTi, pak teprve budeme moci zodpovědně
říci, kde je pravda ohledně dvojitých lichoběžníků. Pokrok však nelze
zastavit.
Bohužel nemohu porovnat Civica s konkurencí (nejlepší je Ford – věřte mi, čtu
nestranný tisk :-) ), ale mohu ho porovnat s předchozími generacemi. Honda
udělala ohromný skok kupředu a propastný rozdíl je patrný zejména oproti
poslední generaci, lze ho přirovnat snad jen nahrazení dvojky trojkou. A podle
dosavadních reakcí veřejnosti a cenové politice se Honda svým činem trefila do
černého. Továrna ve Swindonu nestíhá ukojit poptávku o čemž svědčí i
několikaměsíční objednací lhůty. Kdyby můj vztah k ITR nebyl tak silný (ani
S2000 ho nezlomila) a kdybych potřeboval rodinné auto (Accord už není v kurzu),
asi by to bylo snadné rozhodování, ale zatím bohužel :-).
Závěrem dovolte, abych poděkoval firmě AccordCar Hradec Králové za laskavé
zapůjčení vozu.
Yenda
PS: Jestli nový CTR udělá takový skok jako tahle „obyčejná“ 1.8čka, tak se
máme na co těšit a já budu mít možná problém…
PPS (by King): ...právě jste si přečetli názor člověka, který se po
shlédnutí prvních fotek CV8 málem osypal a pěkně dlouho tvrdil, jak Honda
nejnovější generaci "zazdila" :-).
